Dějiny staré radnice

Historie budovy čp. 1, dnešního sídla Melicharova vlastivědného muzea v Unhošti

Budova bývalé radnice čp. 1 patří mezi nejstarší historické objekty města Unhoště. Historii místa, na kterém se budova nachází, můžeme sledovat od poloviny 13. století. Z této doby pochází keramika nalezená při stavebních úpravách v přízemí budovy. Nejstarší písemné prameny, které nám již potvrzují existenci hospodářské usedlosti v těchto místech, pocházejí z 15. století.

Prvním známým majitelem byl kněz Václav z Unhoště, syn starého Zajíce. Václav odkázal grunt svému sestřenci Pechanovi a jeho manželce Elišce. Po smrti Pechana zde do roku 1476 hospodařila vdova Eliška, kdy prodala usedlost Šimonovi Muchovi a jeho ženě Kláře za 65 kop grošů. Po vydání majestátu Vladislava II. roku 1489, kterým byla Unhošti udělena samospráva, koupila obec tuto usedlost pro stavbu radnice. Do té doby úřadovali zástupci obecní správy na Staré rychtě v místech dnešního domu čp. 59.

Za Třicetileté války byla budova opakovaně vydrancována vojáky zúčastněných armád. Po Třicetileté válce zde byly prováděny dílčí stavební úpravy. Na jednu z nich upomíná pískovcová deska datovaná k roku 1681, která byla objevena při bílení místnosti v přízemí budovy v červenci 1892. Od roku 1675 do konce 18. století zde byla umístěna škola a byt pro učitele, a to až do doby, kdy byla postavena nová budova školy v blízkosti fary (dnešní čp. 8).

Písemné prameny z konce 17. a z 18. století uvádějí zprávy o tom, že technický stav budovy radnice se stále zhoršoval a v roce 1773 byla budova v tak špatném stavu, že radní byli nuceni zasedat v domě Doroty Dědkové-Lerchové, manželky primasa Antonína Víta Lercha (dnešní čp. 56). Ještě v roce 1773 přistoupili radní k přestavbě radnice, která však výrazně neovlivnila starší dispozici budovy. Dochovaná plánová dokumentace z roku 1836 nepochybně zachycuje ještě pozdně středověkou podobu budovy radnice společně s mladšími stavebními úpravami (obr.1).

Dle protokolu ze dne 4. srpna 1837 vypadala radnice takto: Byla budova jednopatrová ve dvou odděleních. Za ní byl podlouhlý dvorek zakončený kůlnou. V průjezdu po levé straně byl byt strážníka skládající se z jedné světnice a kuchyně, za ním byla kůlna na stříkačku a hasičské náčiní. Vpravo o tři stupně výše než dlažba průjezdu byla šatlava a komora ještě o jeden stupeň výše položená, které se pro přílišnou vlhkosť k ničemu použíti nemohlo. Mezi šatlavou a komorou naznačena jest na plánu jakási předsíň a kuchyňka, o níž v protokole zmínky není. Průjezd a místnosti z průjezdu v levo byly klenuté, ostatní nikoliv. Pod šatlavou byl mělký, nízký sklep, do něhož vedly schody ze šatlavy; vedle této byly schody do prvního patra. Šatlava měla dvě malá okénka do ulice, jimiž jen spoře světlo dovnitř padalo, takže byla místnosť šatlavní temná, dusná a nezdravá.

V prvním patře vcházelo se po schodech do předsíně dosti prostranné. Zde na levé straně nad bytem strážníkovým byla kancelář a vedle ní archiv. V pravo o stupeň výše bylo politické vězení s kuchyní, obojí nad šatlavou a za ním dále do dvora byla komora, spižírna to strážníkova. Podle politického vězení a komory byla nízká chodba k záchodu, do něhož se po pěti stupních vcházelo. Mezi ním a archívem byla komora, do níž se vcházelo z předsíně a v níž byla pec.

Z těchto hořejších místností byl klenutý jen archiv. Kancelář, politické vězení a spižírna měli podlahu dřevěnou, archiv, komora s pecí a předsíň byly dlážděny cihlami. Střecha mansardská byla pokryta šindelem. Na půdě, kdež byla položena prkna, ukládalo se kontribučenské obilí. Průjezdem v době dešťů tekla voda proudem ze dvora, který měl šikmý svah, tak prudce, že někdy se do radnice ani nemohlo. Ve dvoře v levo byla studna asi 10 sáhů hluboká s výbornou pitnou vodou. Zadní kůlna byla pouze dřevěná, slamou krytá a velmi chatrná; zde uloženy byly jarmareční věci.

Melichar, František: Monografie města Unhoště, Praha 1888, s. 76-77.

V letech 1836-1840 bylo městskou radou jednáno o výstavbě nové radniční budovy. Vzhledem ke špatné finanční situaci města bylo však nakonec rozhodnuto o přestavbě stávající budovy (obr. 2). Stavbou byl pověřen Vincenc Bubeníček z Prahy, bratr purkmistra Jana Bubeníčka. V březnu roku 1841 se započalo s demolicí staré budovy. V červnu téhož roku pak byl slavnostně položen základní kámen nové radnice. Hrubá stavba byla hotova ještě v září roku 1841. Úplné dokončení stavby bylo oznámeno až 13. ledna 1843. Za zmínku stojí rok 1848, kdy zde v pohnutém revolučním období sídlilo velitelství národní gardy.

Další stavební úprava proběhla v roce 1882. Byl stržen mansardový krov a nahrazen stávajícím. Současnou podobu fasády získala radnice v roce 1909, kdy byla provedena úprava průčelí budovy zednickým mistrem Vilémem Ptačinským z Unhoště. Na počátku 20. století byly v přízemí vyčleněny obytné prostory pro správce budovy a jeho rodinu. V severovýchodní části přízemí se nacházela obecní šatlava. V letech 1900-1912 sídlila v přízemí Městská spořitelna. Po jejím přestěhování uvolnili radní jednu přízemní místnost pro potřeby městského muzea (dnes se v této místnosti nachází Turistické informační středisko). Městské muzeum zde fungovalo do roku 1939, kdy muselo vyklidit prostory pro nově zavedený protektorátní úřad - zásobovací oddělení. Kromě tohoto úřadu byl v 1. patře zřízen Úřad evidence obyvatel.

V květnu 1945 zde bylo sídlo revolučního národního výboru a vojenského velitelství pro oblast Unhošť. V roce 1953 byly městské úřadovny a cenný archiv přemístěny do budovy okresního soudu (nynější budovy radnice čp. 44). V následujících letech byla budova staré radnice využívána jen přechodně. Mezi lety 1953-1955 zde fungovala městská knihovna a v letech 1964-1970 zde byla umístěna policejní stanice. Od roku 1980 slouží budova pouze potřebám městského muzea.