O prvním českém mírovém časopise

03.04.2019

Věděli jste, že v Poteplí u Unhoště vyšel v roce 1904 první český mírový časopis? Do Zpráv Melicharova vlastivědného muzea o tom napsal v roce 1955 napsal Václav Ševčík.

Dnes, kdy jsme svědky toho, jak snaha po udržení světového míru proniká všemi zeměmi světa a stává se hnutím nejširších lidových vrstev, mohli bychom si položit otázku: Jaký byl vývoj mírového snažení? V odpověď by před námi defilovala dlouhá řada vynikajících mužů i žen i celých společenských vrstev ze všech národů i zemí, kteří všichni se snažili prospět věci míru svým způsobem. Víme, že i v našem národě byla tato snaha. Na př. nezdařený pokus Jiřího Poděbradského o mírovou ligu ve středověku, nebo z konce min. stol. první mírový spolek "Mír" založený F. Barvičem ve Vizovicích na Moravě, či "Mírová jednota" zal. 1912 v Brně. Hlavními propagátory byli ovšem průkopníci socialismu, kteří měli boj proti militarismu od počátku ve svém programu.

Když jsem nedávno rozmlouval se členem našeho Vlast. krouž. Jos. Hochmannem upozornil mne na to, že v Unhošti vycházel v r. 1904 mírový časopis s názvem "Odzbrojte". Později mi vyšlé exempláře ze své jedinečné knihovny zapůjčil a poskytl první informace, na jejichž základě jsem pak pátral dále a tak vznikl tento článek. Domnívám se, že i širší veřejnosti je tento fakt málo znám a proto se zmíním o podrobnostech.

Popud k vydávání časopisu dal 25 letý adjunkt ber. úřadu v Unhošti Hynek Štěpánek, který zde působil asi od r. 1903 do srpna 1905. Ten byl předkladatelem protimilitaristického spisu ruského st. rady Jana šl. Blocha "Válka budoucnosti", který vyšel v r. 1904 u F. Šimáčka v Praze. Štěpánek sám byl povahy veselé, horlivě šířil protiválečné smýšlení, což mu vyneslo u jeho kolegů v úřadě přezdívku "Štěpec válečný". Jinak o jeho osudech víme velmi málo. A z toho mála jen to, že v r. 1905 od května do srpna dopisoval spolu s jinými občany našeho města do časopisu "Hlasy", který vycházel na Kladně. I zde propagoval protiválečné hnutí a byl břitkým kritikem maloměstských nedostatků. Později zemřel na tuberkulosu v Plzni. /Časopis Hlasy vyd. real. strana, pak Česká pokroková strana v Kladně 1905-1907/.

Protože Štěpánek sám jako státní úředník nemohl vydávati tento časopis, získal pro tu myšlenku Bedřicha Frickeho t. č. hostinského v Poteplí u Unhoště. Po stránce psychologické je zajímavé, že B. Fricke měl určité předpoklady pro takovou činnost. Jeho otec Kristián Fricke přišel totiž do Čech v r. 1866 s pruskou okupační armádou, ale vojenská služby se mu nelíbila, tak zběhnul a zůstal v Čechách. Spolu s jinými dvěma vojáky - zběhy Hübnerem a Opitzem založil později v Pardubicích dřevařskou firmu. Po Labi vyváželi dříví a také je zpracovávali na pile. Po čase Hübner s Opitzem založili podnik na výrobu mlýnských složení a tehdy Krist. Fricke činnosti zanechal. Jeho manželkou byla Bedřiška roz. Bondieková z Hundisburgu v Pruském Sasku. Životní dráha jejich syna Bedřicha, který se narodil 16. září 1864 v Pardubicích, byla stále samý zvrat. Vystudoval německou obch. akademii v Praze. Po odbytí vojenské služby /dosáhl hodnosti "lajtnanta"/ byl u finanční stráže postupem až naddozorcem, pak změnil povolání a stal se účetním v Zacharově pivovaru v Kročehlavech. V té době dojížděl do Unhoště a zde se seznámil s Barborou Melicharovou, dcerou zakladatele našeho musea. Tady také slavili svůj sňatek 28. srpna 1895. Ale ani v pivovaře dlouho nesetrval a zakoupil si v Praze v Eliščině třídě /dnes Revoluční/ informační kancelář. Za nějaký čas ho nalézáme opět jako účetního u firmy Čeněk Přibík obchod [s] osvětl. tělesy v Praze I. na Perštýně. Po té byl majitelem restaurace Templ ve Slaném. To už se však u něj hlásila vražedná tuberkulosa a proto si najmul restauraci Poteplí u Unhoště, č. 13, aby zde, uprostřed lesů, pookřál. Fricke byl uzavřený člověk, který hodně četl. Kromě češtiny a němčiny ovládal dokonale francouzštinu. Do češtiny přeložil Verneův román "Zemí šelem" a snad i některé jiné jeho práce. Tady v Poteplí stal se tedy majitelem, vydavatelem a redaktorem prvního českého mírového časopisu "Odzbrojte". Oznámení c. k. okres. hejtmanství na Kladně podal 3. srpna 1904 /oznámení nese exhibit. č. 27.155/. Časopis měl tento oznámený obsah: vědecké, národohospodářské, filosofické a sociální články ze studia války, dále stati informativního rázu, literární články a inseráty. Tiskla ho tiskárna F. Švejnara na Kladně.

První číslo vyšlo v Unhošti-Poteplí 1. října 1904. Na šedé obálce formátu 19 х 27, 5 cm pod titulem "Odzbrojte" je kresba ženy-upíra drásajícího svou oběť, ležící na hromadě lebek a hnátů. V levém dolejším rohu číhá smrt s kosou. V pozadí se zdvihají oblaka dýmu z hořícího města. Autor kresby není podepsán, zdá se však, že by jím mohl být Karel Rélink. V tomto čísle je příspěvek pacifistky Berty Suttnerové /s ní si Fricke dopisoval, v r. 1905 dostala Nobelovu cenu míru/, ve kterém vítá časopis i nové bojovníky za mír. Její román "Die Waffen nieder!" dal zajisté i název tomuto časopisu - "Odzbrojte". Následující pojednání Alfr. H. Frieda, Dr. Jana Krejčího, J. Wurmové /O Vikt. Hugovi/ a recense Dr. K. Rubína. Je domněnka, že překladatel podepsaný jako L. Kořen byl Hynek Štěpánek. V čísle 2., které vyšlo 1. 12. 1904 /časopis byl tedy měsíčník/ je Björnsonova báseň "Pravda" přeložená F. S. Frabšou. Článek Guy de Maupassanta "Hrůzy války" přeložil pravděpodobně B. Fricke, který byl i překladatelem článku L. Siemeringa "Immanuel Kant o věčném míru" a byl autorem stati "Tolstoj o válce". R. Navrátil přeložil Novikovo pojednání "Naléhavá potřeba zavést pořádek na celém povrchu zemském". A toto druhé číslo bylo také posledním. Pak už v seznamu tiskopisů v obvodu c. k. okr. hejtm. v Kladně vycházejícím je záznam: časopis zastaven. Č. 40017 - 25. 11. 1904. Nevíme, který připravovaný článek dalšího čísla vedl censora k zastavení časopisu. Jisté je však, že list byl vládnoucím kruhům nepohodlný. Tak tedy zanikl první český časopis věnovaný práci pro mír. Domnívám se, že na jeho vydávání doplatili redaktor i inspirátor. V té době už B. Fricke vážně churavěl, přestěhoval se s rodinou do Unhoště a zde 4. března 1905 zemřel u svého tchána F. Melichara. Protože byl evangelíkem nebyl pohřben v rodinném hrobě, ale v hrobě č. 293, kde dnes odpočívá rodina Iblova. Z jeho tří dětí žije dosud dcera Bedřiška, provdaná Peštová v Táboře

I když jsme si vědomi, že vydávání měsíčníku "Odzbrojte!" bylo akcí jednotlivců a také toho, že jeho vědecký obsah byl širším vrstvám těžko pochopitelný, někdy již názvem článku, /ku př. Prophylaxis války/ přece jen to byla alespoň upřímná snaha prospět sblížení lidí celého světa. V jeho titulu bylo totiž napsáno "Odzbrojte!", časopis pro mezinárodní dorozumění.

Zprávy Melicharova vlastivědného muzea v Unhošti č. 2/1955.